Ruce IV z cyklu Otisky

V polovině šedesátých let začíná sochař Josef Klimeš ve své tvorbě pracovat s motivem negativních otisků rukou ve hmotě. Jak je charakterizoval výtvarný teoretik Jiří Mašín, „nebyl to nikdy pouhý pasivní otisk ruky; ruka vždy hmotu svírala a formovala (…) v sisyfovském zápase“.[1] Z celého cyklu se podařilo trvale veřejně vystavit pouze jediný objekt – ten olomoucký. Motiv otisků rukou přitom sochař použil i ve svých vítězných soutěžních návrzích pro hlavní město: měly se nacházet ve vstupní hale Národního (později Federálního) shromáždění a na kašně na náměstí Republiky, k realizaci však nikdy nedošlo.[2] Olomoucké Ruce IV byly poprvé vystaveny spolu s Černými otisky ještě jako odlitek z pryskyřice v Bezručových sadech v rámci II. sochařské bilance 1967, o rok později autor na zakázku města vytvořil variantu z trvalejšího bílého mramoru. Našlo se pro ni místo na volném prostranství v Palackého ulici. V roce 2012 byla druhotně osazena doprostřed nové fontány v rámci výstavby polyfunkčního domu Namiro architekta Staška Žeravy.

[1] Jiří Mašín, Místo pro... Josefa Klimeše, Československý architekt XXIII, 1977, č. 15, s. 8.

[2] Tamtéž, s. 8.

Jan Jeništa, Václav Dvořák, Martina Mertová, Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945–1989, Olomouc 2016, s. 142-143.

Jiří Mašín, Místo pro... Josefa Klimeše, Československý architekt XXIII, 1977, č. 15, s. 8.