Messalina

Blok domů o 84 bytových jednotkách v nároží ulic Polívkovy a Na Vozovce vznikl v letech 1968–1969 podle návrhu architekta Zdeňka Coufala z olomouckého Stavoprojektu.[1] Obytný dům decentního měřítka se vyznačoval mnoha subtilními, atypickými detaily. Počínaje nadstandardními zimními zahradami pro každý z bytů, konče drobnou architekturou dekorativního charakteru v přilehlém parteru. Dodnes se dochoval varhánkovitě zvlněný přístřešek nebo plastické řešení stěny přilehlých garáží. Architekt zde ke spolupráci opět přizval svého přítele Václava Frydeckého, olomouckého sochaře usazeného v Praze. Jen o rok dříve společně dokončili úpravu Tererova náměstí s kašnou Haná (viz č. …).

V roce 1967 byl Frydecký přizván k účasti na II. sochařské bilanci. Na doporučení komisaře výstavy Jiřího Mašína převedl svou starší dřevěnou plastiku Modelka[2] z roku 1963 do kamene, s tím, že bude později zakoupena pro trvalé vystavení ve veřejném prostoru Olomouce. S novým názvem Messalina[3] (podle chlípné římské císařovny žijící nespoutaným sexuálním životem) se na Sochařské bilanci objevila v blízkosti mauzolea Jihoslovanů v Bezručových sadech. Socha kubizujících forem, odkazující k tvorbě zakladatele moderního českého sochařství Otty Gutfreunda, byla po výstavě přesunuta před právě dokončené bytovky v Polívkově ulici, kde se nachází i dnes.

[1] Pavel Zatloukal, Olomoucká architektura 1950-1983, Olomouc, 1983, s. 22.

[2] Václav Frydecký: plastiky, kresby (katalog výstavy), Ostrava 1966.

[3] František Dvořák, Václav Frydecký, Praha 2009, s. 6.

ZAO, fond Dílo, karton 14.

Jan Jeništa, Václav Dvořák, Martina Mertová, Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945–1989, Olomouc 2016, s. 144-145.

František Dvořák, Václav Frydecký, Praha 2009, s. 6.

Zuzana Křenková, Vladislava Říhová, Michaela Čadilová (edd.), Sochy a města – Morava. Výtvarné umění ve veřejném prostoru 1945-1989, Pardubice 2020, s. 296.