Téměř abstraktní, sevřený blok světlého kamene stojící před budovou Základní školy na sobě nedává nijak okatě znát, že je posledním velkým olomouckým dílem 60. let s tematikou dobývání kosmu. Teprve při bližším pohledu na něm pozorný divák objeví několik lidských šlápot a zaoblení podobné zvrásněnému povrchu Měsíce. Takto se k dílu vyjadřovala dobová kritika: „Socha aspiruje na abstraktní dílo. (…) Je pravděpodobné, že autor chtěl výtvarně vyjádřit první styk člověka s neprobádanou půdou měsíce a tuto ideu petrifikovat v trvanlivém přírodním materiálu. Plastika sama však postrádá jakoukoliv gradaci, která by naznačovala touhu člověka po poznání, cit pro prostor a napětí vznikající z interakce člověka a cizí, neznámé, neprobádané hmoty vesmíru.“[1]

[1] Jaroslav Váňa, K začlenění sochařské tvorby jako složky systému životního prostředí olomouckého sídliště, Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, 1982, č. 217, s. 2.