Pomník Boženy Němcové

Myšlenka postavit v Olomouci pomník Boženě Němcové přišla v roce 1954 a spolu s ní i nápad, že budou náklady na jeho zbudování hrazeny formou peněžních sbírek.[1] Teprve v únoru 1962 však byla v Olomouci ustavena Komise pro postavení pomníku Boženy Němcové v Olomouci při Okresním výboru Národní fronty.

Akademický sochař Vladimír Navrátil první studii k olomouckému pomníku vytvořil už v roce 1955.[2] Formální objednávka na vytvoření pomníku je však u Českého fondu výtvarných umění evidována teprve v srpnu 1964. Na základě ní sochař vytváří několik sádrových modelů v různých měřítkách, několikrát se schází umělecká komise, aby posoudila průběžné skici a modely (19. srpna 1964 například autorovi doporučuje, „aby v dalším postupu práce zvážil možnost, aby detail knihy v ruce figury byl vynechán“[3], takže sochař knihu přechodně nahrazuje růží).

Začátkem roku 1965 je v propagačních materiálech k chystané celostátní květinové výstavě uvedeno nové datum odhalení pomníku – 14. srpna – a přislíbena účast spisovatelky Jarmily Glazarové.[4] Na konci května přitom sochař marně urguje dodávku dvaceti metrů juty pro sádrový model v měřítku 1:1, odlití v bronzu zůstává v nedohlednu. 6. června je alespoň slavnostně položen základní kámen pomníku. 30. července si umělecká komise v sochařově ateliéru prohlíží sádrový model v měřítku 1:1, hodnotí jej „velmi kladně“ a schvaluje. Zároveň je za pět minut dvanáct dohodnuto, že bude v polovině srpna odhalen pouze tento sádrový model patinovaný na bronz, neboť dodání plastiky v bronzu přichází v úvahu teprve v prvním čtvrtletí roku 1966.

14. srpna 1965 je tedy slavnostně odhalen sádrový model na soklu ze švédské žuly podle návrhu architekta Františka Nováka. Uvítací projev přednáší literární vědec Oldřich Králík: „Statečná a krásná paní Božena Němcová sestoupila v zářivé bronzové podobě mezi nás, aby nás těšila a uhlazovala vrásky. Ale přišla také jako výzva, abychom byli hodni jejího vlídného majestátu, aby vábila do výšin lidství heroického a harmonického. Budiž ten skvělý zjev v našem městě milován, uctíván a následován!“[5] Publicista Alois Rečka pomník viděl v úplně jiném světle: „Štíhlá postava, vyrůstající z širší základny soklu vpuštěného do země je jako imaginární raketa před startem k vesmírným prostorám.“[6]

Vladimír Navrátil po „falešném odhalení“ získává čas a sám se rozhoduje vytvořit alternativní variantu plastiky (mj. z ruky spisovatelky mizí růže), která je začátkem roku odlita v bronzu ve slévárnách v Blansku. Pomník Boženy Němcové je tak komisí v Čechových sadech kolaudován 3. srpna 1966, tedy téměř rok po svém odhalení.

[1] Milan Tichák, Příběhy olomouckých pomníků, Olomouc 2002, s. 138–139.

[2] Václav Procházka, Vladimír Navrátil, Ostrava 1962, s. 20.

[3] ZAO, fond: Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění, oblastní středisko Olomouc 1959–1996, karton 14.

[4] Olomouc 65. 6. celostátní výstava okrasného zahradnictví s mezinárodní účastí (brožura), Olomouc 1965, s. 23.

[5] Oldřich Králík, Božena Němcová z bronzu, Olomouc 1965, s. 20.

[6] Alois Rečka, Zasloužilý umělec Vladimír Navrátil, Kdy-kde-co v Olomoucké kultuře, duben 1970, s. 5.

ZAO, fond: Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění, oblastní středisko Olomouc 1959–1996, karton 14.

Jan Jeništa, Václav Dvořák, Martina Mertová, Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945–1989, Olomouc 2016, s. 134-137.

Václav Procházka, Vladimír Navrátil, Ostrava 1962, s. 20.

Oldřich Králík, Božena Němcová z bronzu, Olomouc 1965, s. 20.

Alois Rečka, Zasloužilý umělec Vladimír Navrátil, Kdy-kde-co v Olomoucké kultuře, duben 1970, s. 5.

Milan Tichák, Příběhy olomouckých pomníků, Olomouc 2002, s. 138–139.

Olomouc 65. 6. celostátní výstava okrasného zahradnictví s mezinárodní účastí (brožura), Olomouc 1965, s. 23.