Kovová dekorativní plastika
Číslo záznamu | 13255 |
Název | Kovová dekorativní plastika |
Autor (autoři) díla |
Lubomír Bartoš (*1937)
(hlavní autor)
Radim Pluskal (*1932)
(architekt)
|
Investor | KIU, IS 200 Olomouc |
kraj | okres | obec | kat. území |
Olomoucký kraj | Olomouc | Olomouc | Nové Sady u Olomouce |
Ulice | čp. / č. o. |
Rožňavská | 671/ 14 |
Umístění | v exteriéru |
Širší souvislosti umístění | plastika se nachází v dělené části obchodního parteru v paralelní ulici k ul. Rožňavská |
Výška | 554cm |
Šířka | 240cm |
Hloubka | 235cm |
Další rozměry | Rozměry kompletně i se sezením. Jednotlivá sezení: 44 cm výška x 59 cm šířka x 78 cm hloubka |
Datace osazení | 1991 |
Datace realizace | 1991 |
Datace kolaudace | 1991 |
Typ |
|
Materiál |
|
Stav | poškozeno (ke dni 02.04.2016) |
Popis poškození | mechanické poškození (dvě koule chybí), lokálně vandalské značkování, ztráta materiálu laviček (ztráta kostek vinou nízké adheze malty nebo mechanickým odlupováním), biologické napadení (lišejníky na betonu) |
Text hesla |
---|
V obchodním parteru panelového bloku v Rožňavské ulici se nachází abstraktní kovová plastika na ocelovém pilíři. Oficiální zadání z června 1989 znělo „plastika na pylonu na téma společnost a příroda“.[1] Z výběrového řízení tehdy vzešel jako vítězný návrh šumperského akademického malíře, funkcionáře Svazu českých výtvarných umělců, a především čerstvého zasloužilého umělce (1989) Lubomíra Bartoše. Geometrizující prostorová hříčka je jedinou veřejnou realizací tohoto autora v Olomouci. Geometrický strom, pro jiné třeba zvětšenina dětských hlavolamů z osmdesátých let, v sobě kromě retrospektivního odkazu k op-artu nese přitakání postmoderním úvahám, jež formovaly samotný parter „ulice“, pojmu, na který architekti sídlišť předchozích třicet let plně rezignovali. Snahu navrátit veřejnému prostoru měřítko, vytvořit klasický uliční blok a vtáhnout obyvatele „do hry“, evokují i stoličky coby součást plastiky. Betonové prefabrikáty pokryté skleněnou mozaikou mají být pobídkou k posezení, ke spočinutí. Socha přestává být jen estetizujícím doplňkem prostředí, stává se aktérem změny. Změny, která však po společenském obratu konce devadesátých let už nedostane šanci realizovat se. [1] MUO, fond Dílo, karton 21. |
Prameny |
---|
MUO, fond Dílo, karton 21. |
Literatura |
---|
Jan Jeništa, Václav Dvořák, Martina Mertová, Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945–1989, Olomouc 2016, s. 258-259. Jiří Hastík, Miloš Melzer, Lubomír Bartoš - malíř svého kraje, Śtíty 2007, s. 187. Zuzana Křenková, Vladislava Říhová, Michaela Čadilová (edd.), Sochy a města – Morava. Výtvarné umění ve veřejném prostoru 1945-1989, Pardubice 2020, s. 296. |
Fotodokumentace aktuálního stavu |
---|
|
Archivní fotodokumentace |
---|
|
Zpracoval | Václav Dvořák, Jan Jeništa | Fotografoval | Václav Dvořák, Jan Jeništa |