plastiky byly vyrobeny z betonu a natřeny červenohnědou barvou; součástí koncepce rovněž dvě akroterie a dekorativní vázy na střeše v rozích budovy a plastiky dvou dětí před bočním vchodem (viz heslo); Vosečková označuje za autorku mylně Sylvu Lacinovou; dle materiálů fondu Díla v ZAO autorem údajně bulharský sochař žijící v Praze, který se znal s architektem Jiřím Krohou – už roku 1977, kdy byly sochy v havarijním stavu a řešila se možnost jejich restaurování, jeho jméno nebylo dohledatelné; dvě figurativní plastiky před vchodem nebylo možné vzhledem ke špatnému materiálu a technice výdusku spolehlivě restaurovat – sochař Karel Vávra, pověřený expertízou, se vyjádřil následovně: "...trhliny na několika místech těl jsou široce otevřené a jdou do hloubky. Na rukách způsobily odpadávání celých kusů, takže je odhalena železná výztuž. Příčinou tak velikého zvětrání za dobu ca 20 let může být jednak použití vadného materiálu – kopaný hlinitý písek místo plaveného říčního – jednak nedostatečné pěchování betonové směsi. (...) Oprava a uchování plastik normální cestou – cementovou kaší s mramorovou moučkou – nedala by asi dobrý výsledek, hlavně pokud jde o trvanlivost. V tom směru doporučuji opatrné sejmutí plastik a jejich reprodukci v kameni..."; v následujícím dokumentu však uvádí (po konzultaci s restaurátorem Aloisem Hlubkem) rovněž možnost restaurování na místě se zárukou na 10–15 let (impregnace stávající výztuže, její zesílení mosazným obložením a ochranným nátěrem Lukofob); asi kvůli finanční nákladnosti (odhad ceny za zhotovení jedné figury v kameni 70–80 tisíc Kčs, restaurování obou figur uvedeným způsobem 60 tisíc Kčs) nebyly ani jedno uskutečněno a opraveny byly pouze menší plastiky na objektu
|