Seifertovy reliéfy byly  součástí pozoruhodného areálu. Na prostranství před dolními kasárnami stál mezi lety 1951 a 1961 Malejovského Stalin (viz záznam 9331). Po jeho odstranění hořel na zbylém soklu věčný oheň. V roce 1965 byl sokl odstraněn a „Jiří Seifert byl pověřen vytvořením devíti reliéfů s tematikou domácího i zahraničního odboje za 2. světové války (Tobrúk, Sokolovo, Dunkerque, Lidice, Ležáky, Terezín, Dukla, SNP, 9. květen), které ležely na vyvýšené obdélné podezdívce ped nízkým soklem“ (J. Zeman). Zřejmě doplňovaly figurální reliéf ženy s ratolestí od kamenosochaře Jana Šestáka. Protože po roce 1968 se Seifert stal nepohodlným, bylo rozhodnuto o přesunu jeho díla, ale lehce dezorientovaní příslušní funkcionáři namísto toho přesunuli Šestákův reliéf (do Lidových sadů na sokl předtím odstraněného Kolaczkova Rudoarmějce) a Seifertovým reliéfům dělal od roku 1974 doprovod Rudoarmějec od Rudolfa Svobody, přesunutý do Ruprechtic v r. 1995 (viz záznam 16612). Seifertovy reliéfy jej sem následovaly o pět let později, kdy bylo prostranství opět zatravněno a osazeno novým pomníkem, tentokrát Památníkem bojovníků za svobodu od bratří Stolínů a M. Mitášové (2002). V novém umístění tvoří reliéfy část pietního místa na vojenském hřbitově.