Pozoruhodná čtyřdílná abstraktní plastika na sídlišti Třetí pětiletky má neméně zajímavý osud. Hlavní projektant sídliště, architekt Zdeněk Coufal, mezi dva bloky obytných domů navrhl zděnou pergolu, jež měla vytvářet intimní zákoutí pro odpočinek. Tuto drobnou architekturu, která je sama o sobě hodnotným výtvarným prvkem sídliště, mělo ještě doplnit výtvarné dílo. V roce 1963 na něj byla vypsána soutěž v rámci „Celostátní soutěže na tři výtvarné prvky pro sídliště 3. pětiletky k 20. výročí osvobození ČSSR“ s celkovým rozpočtem 250.000 Kčs.

V soutěži zvítězil prostějovský sochař Oldřich Peč, jenž se spolu s architektem Coufalem ihned pustil do zpracování návrhu. V první verzi jde o dekorativní glazovaný keramický objekt (s alternativní možností zpracování v kameni) v přímém vztahu k zamýšlené pergole. V tu chvíli však zadavatel soutěže přeskupil celkovou částku rozpočtu na tři umělecké objekty tak, že byl rozpočet dekorativní plastiky stanoven na 60.000 Kč, s argumentací, že „pokud se týká jednotlivých vítězných návrhů je nejzávažnější plastika autorů Lenharta a Stárka, na druhé místo řadí plastiku V. Frydeckého a na třetí místo plastiku O. Peče.“[1] Proti tomu se – v té době už těžce nemocný – Peč ohrazuje v několika dopisech, neboť jeho návrh počítal s částkou o čtvrtinu vyšší. Komise mu po mnoha projednáních stroze sděluje, že lze částku ušetřit na autorském honoráři. Mezitím jej architekt Coufal žádá o změny v návrhu, aby lépe korespondoval se zamýšlenou pergolou. Když však Peč předloží pozměněné návrhy umělecké komisi, ta 14. října 1964 konstatuje, že alternativní návrhy nejsou třeba, ba naopak, „architekturu pergoly je třeba řešit znovu, (…) aby soutěžní návrh plastiky došel svého optimálního vyznění.“[2]

7. května 1965 však Oldřich Peč umírá. Teprve v srpnu je práce svěřena Jaroslavu Přindišovi, který po předčasně zemřelém sochaři dokončuje i další zakázky. V únoru 1966 Jaroslav Přindiš předkládá nový návrh, jenž však práci jeho předchůdce zohledňuje. Přesný ideový podíl autorů už neznáme. Mění se však – a zlevňuje – materiálové provedení. Přindiš sestavu izolovaných abstraktních forem, jimž dominuje velký perforovaný kruh, odlévá v betonu, s reliéfně pojednaným povrchem. Haptická struktura reliéfu s vloženými úlomky kamenů a kamenných desek odkazuje k informelním tendencím v sochařství, kompoziční rozvrh ji však kotví v linii geometrické abstrakce. Pohledový beton zase odkazuje k estetice brutalismu charakteristické pro architekturu šedesátých let.

Kolaudace plastiky, která v Olomouci představuje jeden z mála dochovaných příkladů monumentální sochařské tvorby v duchu geometrické abstrakce, proběhla 30. října 1966.

[1] ZAO, fond Dílo, karton 13.

[2] Tamtéž.