Sochařská výzdoba Letního divadla a kina

Jednou z významných městských investic v historickém jádru Olomouce byla v polovině 50. let stavba letní divadelní scény pod širým nebem. Návrh Václava Capouška a Zdeňka Hynka ze Stavoprojektu počítal s využitím území Špitálského bastionu, významného obranného prvku severního pásu městských hradeb ze třetí čtvrtiny 17. století. Sochařskou výzdobou areálu byl pověřen Rudolf Doležal ml., který nejprve vytvořil modely čtyř ženských postav symbolizujících umění: divadlo, tanec, hudbu a poezii. Realizace v umělém kameni se však dočkaly jen tři z nich. Nedaleko brány stála od roku 1957 socha Therpsychore, alegorie tance, blíže středu areálu pak sochy Thalie a Musiky, symbolizujících divadelní umění a hudbu.[1] Nevhodně zvolený materiál – rychle degradující umělý kámen – byl zřejmě příčinou zániku první z trojice dvoumetrových soch. Po letech byly obě zbývající, již značně poškozené plastiky v roce 2016 u příležitosti opravy historických pevnostních prvků demontovány a odprodány do soukromého vlastnictví. Byly restaurovány a doplněny o chybějící části (metoda volné repliky) a osazeny na nádvoří restaurace Podkova, ul. Koželužská, nedaleko od původního umístění.

Doležal ještě v roce 1959 vytvořil pro čelní stěnu loutkového divadla 130 cm dlouhý pískovcový reliéf s motivem loutek, který je dnes nezvěstný.[2]

[1] Josef Kšír, Pomníky a významné desky v Olomouci, in: Za hlasem Komenského, Olomouc 1957, s. 98.

[2] František Dvořák, Rudolf Doležal, Ostrava 1985. Obr. č. 26, 27.

Fotodokumentace výstavby Letního divadla a kina ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci.

Jan Jeništa, Václav Dvořák, Martina Mertová, Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945–1989, Olomouc 2016, s. 34-35.

Josef Kšír, Pomníky a významné desky v Olomouci, in: Za hlasem Komenského, Olomouc 1957, s. 98.

František Dvořák, Rudolf Doležal, Ostrava 1985. Obr. č. 16-21, 26, 27.