Stavba sídliště v městské části Brno - Řečkovice úzce souvisí s rozvojem chemické společnosti Lachema. Z východu je ohraničeno železniční tratí a silnicí vedoucí na Svitavy, z údolí říčky Ponávky se terén zvedá k vrcholu Západi, jehož mírně stoupající svahy pokrývá. Je tak vyvýšené nad sousední čtvrti Královo Pole a Medlánky. Páteřní třída Banskobystrická/Terézy Novákové ho spojuje s centrem města.

Stavební projekt vznikl ve 2. polovině 60. let, sídliště bylo podle něj částečně vystavěno v letech 1970 – 1977 a začlenilo se do starší zástavby, aniž by došlo k rozsáhlejšímu bourání původních domů. Výstavba v této době probíhala jak v úseku na západ od ulice Terézy Novákové, tak na jihu od Králova Pole, kde se nachází šest dominantních věžových domů. Budovy se liší velikostí, nižší panelové domy tvoří optický přechod od staré zástavby k mnohapodlažním domům. Jako poslední vznikla ve 2. polovině 80. let část kolem parku na Horáckém náměstí a také blízké obchodní a zdravotní středisko. Občanskou vybavenost zajišťovalo již dříve nákupní středisko projektované jako "obchodní ulice" se zahradní restaurací a obřadní síní na Měříčkově ulici.

Libreto neboli generel výtvarné výzdoby vypracoval ing. Pavel Krchňák pravděpodobně v roce 1977. Počítá s celkovým rozpočtem 1 360 000 Kčs. Není určeno jednotné téma pro celé sídliště, jen oblast Horáckého náměstí se má věnovat Vysočině, protože je odsud krásný výhled na poslední výběžky tohoto pohoří u Ořešína. Výzdoba se soustředila do tří oblastí - na již zmíněný prostor mezi výškovými budovami Horáckého náměstí a do obou nákupních středisek. V generelu nejsou uvedena 2 díla z roku 1977. Jedná se o keramickou sochu Květ od Jana Urbana, která ozdobila prostor opravené tramvajové smyčky a o práci pro telekomunikační budovu od Sylvy Lacinové - Jílkové.

Z plánované výzdoby byla v termínu (1980) dokončena díla pro obchodní středisko na Měříčkově ulici. Pro otevřené atrium vytvořil kašnu Jan Urban, dále se tu nacházely ozdobné mříže navržené Jiřím Hadlačem. Stejný umělec je autorem mělkých reliéfů v omítce stěn obřadní síně a interiér doplnil dřevořezbami zdobený mobiliář od Pavla Kostrhuna. Architektonicky se na akci podílel Pavel Krchňák a J. Ščudla.

Výzdoba v parku na Horáckém náměstí byla vytvořena v roce 1989, deset let po plánovaném termínu. Architekt Krchňák k tomuto úkolu přizval Jiřího Marka, který se na Vysočině narodil ve Velkém Meziříčí a téma Vysočiny zvolené v libretu už několikrát ve svých dílech před tím ztvárnil (např. na brněnských sídlištích Juliánově (1967) nebo v Bystrci (1985)). Tentokrát se pro něj stala výchozí báseň Františka Halase Já se tam vrátím. Monumentální sochu z vápence doplňuje dílo Prostřený stůl podle návrhu Vojtěcha Štolfy, kontrastní k předchozí soše svým klidem i malými proporcemi.

Pro nákupní středisko, v generelu nazývané "O", navrhla Tamara Divišková několik skupin funkčních plastik se zdroji vody pro lidi i ptáky a dětskými prolézačkami, vše z odolné poštorenské kameniny. Díla se nacházela v otevřeném atriu, které na obou stranách zakončoval vysoký sloup, na jihu se slunečními hodinami a na severu plakátovací. Dokončení bylo plánováno na rok 1983, ale zpoždění výstavby pozdrželo i vznik plastik o 6 let. Na projektu spolupracovali architekti P. Oplatek a Vlasta Steinhauserová. Sluneční hodiny na stěně u venkovního schodiště navržené Vojtěchem Štolfou nebyly realizovány.