Mozaika osazená v přízemí telekomunikační budovy představuje horizontálně rozvinutý motiv, kde je na bílém pozadí zakomponován oranžový kotouč obklopený svazky černých siločar zobrazujících snad výboje energie. Dílo bylo zadáno k provedení dílně Ústředí uměleckých řemesel už v roce 1974, na fasádě se uplatnilo až o pět let později. Vzniklo podle návrhu sochařky Sylvy Lacinové. Abstraktní kompozice s kruhovým centrálním prvkem navazuje na její starší plastické realizace. Nejlepší srovnání poskytuje betonový vlys Slunce z roku 1961 obrácený k vnějšímu schodišti hotelu International v Brně. Lacinová navrhovala výzdobu i pro další telekomunikační budovy, jednalo se ale o reliéfy (v roce 1972 dvanáct dřevěných reliéfů pro budovu v Hodoníně a o rok později reliéf z bulharského vápence pro objekt ve Valašském Meziříčí). V technice mozaiky má autorka jen jednu další realizaci, kamennou kompozici z roku 1990 zdobící autobusové nádraží v Českém Krumlově.

Kamila Planerová spolu s Pavlem Krylem vytvořila předlohu pro art protis určený k výzdobě interiéru.