Výjevy z českých dějin

Mozaikové kompozice Maxe Švabinského měly nahradit nástěnné malby Josefa Tulky v lunetách lodžie budovy pražského Národního divadla. Při navrhování scén malíř připravil malé tužkové skici, které posléze maloval olejem a zasadil je do makety lodžie. Následně olejové návrhy zvětšil do velikosti 1:10 výsledné realizace, pokračoval kresbami tužkou na kartony s geometrickou sítí a ty použil jako předlohy definitivních návrhů provedených temperou. Kartony s návrhy z let 1949–1951 převedla do muzívní techniky dílna Česká mosaika v roce 1951. Hotové mozaiky však nikdy do lunet osazeny nebyly, protože se mezitím podařilo restaurovat Tulkovy malby. Po delší prodlevě byly panely převezeny do Švabinského rodné Kroměříže, kde našly místo v Colloredově kolonádě v Podzámecké zahradě (1973) a později byly přesunuty do prostor tamního hotelu Octárna (1998).

Jednotlivé mozaiky jsou umístěny v mělkých nikách členících zeď na dvoře hotelu. Náměty představují slavné osobnosti národní historie. Scény zabydlené množstvím figur jsou v literatuře charakterizovány jako: Kněžna Libuše věští slávu Prahy, Jan Žižka vedoucí Tábority do boje, Karel IV. zakládající univerzitu, Jan Amos Komenský loučící se s domovem. Poslední mozaika cyklu Budovatelé Národního divadla sem umístěna nebyla.

Aneta Břehová, Vývoj a užití mozaiky v 50. letech 20. století v českém prostředí (bakalářská práce), Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2009, s. 26 - 27.

Antonín Langhamer, Minulost a přítomnost skleněné mozaiky v Čechách, Sklář a keramik 2003, roč. 53, č. 4 – 5, s. 72 – 78.

Jan Wenig, Česká mosaika do SSSR, Svobodné slovo – Praha, 18. 7. 1957, roč. 13, č. 171, s. 3.