Jednalo se o jedno z prvních hřišť, u kterého se uplatnili moderní pedagogické přístupy. Bylo vypozorováno, že život na sídlištích, kde jsou lidé nuceni žít ve velkých skupinách a odtrženi od přírody, má negativní dopady na jejich psychiku a zejména na děti. Nepravidelně členěná hřiště nabízela různorodé příležitosti ke hře a napodobovala členitost venkovské krajiny. 

Vladimír Sitta vytvořil profilovaný terén protkaný cestičkami, s umělým kopcem na klouzání a v zimě na sáňkování. Nacházel se tu také řetězový most, hřiště i trávníky a také dřevěná prolézačka, která se dala jako stavebnice přestavovat. Jako povrch hřiště byly poprvé použity gumové dlaždice Japex.