Dobytí vesmíru

Rafinovaně staticky vyvážená postava moorovsky kyprých tvarů podpíraná dvěma třímetrovými pylony měla poměrně složité osudy. Sochař Rudolf Chorý s jejím návrhem zvítězil v roce 1963 v celostátní soutěži na sochařský objekt pro přednádražní prostor v Olomouci.[1] Jako mladý absolvent pražské AVU tehdy zvítězil v konfrontaci s mnoha o generaci staršími umělci.[2] Plastika byla zahrnuta do rozpočtu plánovaného kina (na místě pozdějšího Podniku výpočetní techniky), na jehož stavbu však – po letech slibů a odkladů – nedošlo.

V roce 1964 se schylovalo k rozhodnutí, že socha v Olomouci osazena nebude, a tak její realizaci nabídla umělecká komise Krajskému investičnímu útvaru v Přerově. Menší variantu ze sliveneckého mramoru mezitím zakoupila do sbírek místní galerie, dnes Muzeum umění Olomouc. Také na sochu pro přerovské sídliště Šířava se konala soutěž, ovšem návrhy sochařů Šolce, Lenharta a Jílka, kteří se jí účastnili, komise vyhodnotila jako nedostatečně „nové a nekonvenční“ a již mimo soutěž upřednostnila návrh Rudolfa Chorého. Že bylo Dobytí vesmíru „nové a nekonvenční“ snad až příliš, dokazuje fakt, že se ve své době setkalo s nepochopením a odsouzením obyvatel sídliště, které musel řešit i přerovský městský národní výbor.[3] Zatímco Přerov tedy získal sochu ze sliveneckého mramoru, na olomouckou realizaci v bronzu (autor navrhoval i levnější řešení v laminátu) došlo až v roce 1967.[4]

[1]ZAO, fond Dílo Olomouc, karton 13.

[2] František Dvořák, Rudolf Chorý, Ostrava 1989, s.27–29.

[3] ZAO, fond Dílo Olomouc, karton 16.

[4] Michal Soukup, Rudolf Chorý: Sochařské dílo, Olomouc 1990, s. 36. V soupisu díla č. 63, 69, 71.

Zemský archiv Opava, fond Dílo Olomouc, karton 14, 16.

Michal Soukup, Rudolf Chorý: Sochařské dílo, Olomouc 1990, s. 36. V soupisu díla č. 63, 69, 71.

František Dvořák, Rudolf Chorý, Ostrava 1989, s.27–29.

Jan Jeništa, Václav Dvořák, Martina Mertová, Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945–1989, Olomouc 2016, s. 76-77.