Památník osvobození

Plastika vznikla jako Památník osvobození pro náměstí Osvoboditelů, které architektonicky upravil bratr Sylvy Lacinové Lubor. Za normalizace však nebylo spíš abstraktně vyhlížející dílo vnímáno pozitivně, a proto je roku 1980 nahradil nový památník se sochou Rudoarmějce od Antonína Kalvody (po jeho smrti dílo dokončil syn Ivan, srov. heslo). Památník Lacinové byl přemístěn do Městských sadů a začal být označován jako Pomník k výročí založení města. Na počátku nového tisíciletí byla plastika narušena sběrači kovů, a proto dolšo v letech 2008–2009 k její opravě (provedl umělecký pasíř Pavel Strakoš) a následnému přemístění na další lokalitu, do parku na náměstí Joy Adamsonové, které je na rozdíl od Městských sadů uprostřed města, a tudíž více na očích.

Místo pro památník se hledalo již od roku 1964. Soutěž proběhla patrně následujícího roku.

Zatímco umělecké dílo samotné bylo zřejmě hotovo již roku 1970, architektonická část (zpevněné plochy, dláždění, schodiště, úprava zdi kláštera v pozadí) se řešila v komisi i na místě zřejmě až v první polovině 70. let.

V letech 1974–1975 označil MěstNV v Opavě dílo (zřejmě ve snaze uchránit ho proti výtkám, že takto nemá památník osvobození vypadat) za "pouhou ozdobu": "Z různých důvodů, hlavně proto, že se jedná o abstraktní pomník, bylo upuštěno od původního záměru a krychle byla postavena jako plastika pro dekorativní účel." Dále obhajují její instalaci, která je hodnocena i návštěvníky z jiných měst kladně. Rozhodnutí o doplacení částky 15 tisíc Kčs autorům, která byla Dílem zadržena, nechávají na umělecké komisi. Ta však nakonec roku 1975 bez vysvětlení uzavírá akci "v rozsahu doposud vyplacených honorářů". V roce 1979 byla vypsána soutěž na přemístění plastiky, k níž byli vyzváni rovněž autoři, ale ti se nakonec nezúčastnili a komise vybrala návrh architektů Májky a Májkové na transfer do tehdejších Gottwaldových (dnes Městských) sadů.

Dílo se vlastně skládá ze čtyř reliéfů, které jsou stylizovaným obrazem krajiny a společenské situace (Krajina mrtvého slunce, Krajina vycházejícího slunce). Pylon, na němž jsou měděné reliéfy zavěšeny, je dnes z betonu, ale archivní materiály hovoří o žule (je možné, že při stěhování došlo k výměně pylonu).

ZAO, fond: ČFVU – Dílo, Ostrava, složka dokumentace (záležitosti hledání místa pro památník z roku 1964 a řešení rozporů v letech 1974–1975)

ZAO, fond: ČFVU – Dílo, Ostrava, složka dokumentace (přemístění památníku 1979)

Bronislava Gabrielová – Bohumil Marčák, Sylva Lacinová, Brno 1996, s. 17, 110 + obrazová příloha.

Faktografický sborník vývoje Ústředí uměleckých řemesel v letech 1952–1972 [obrazová část], Praha 1974, obr. 37.

B. Gabrielová, Monumentální tvorba Sylvy Lacinové, Československý architekt XXIX, 1983, č. 8, s. 8.

Tomáš Skalík, Opavské sochy II. Opavská předměstí, Opava 2013, s. 98.

http://www.zaopavu.cz/view.php?cisloclanku=2008020010

http://www.zaopavu.cz/view.php?nazevclanku=pout-sochy-opavou-pokracuje&cisloclanku=2009100004