Po realistické tvorbě v poválečném období vyznačující se plnými proporcemi postav se František Šenk od 60. let přiklonil k abstraktnímu projevu. Přes organické tvary (výzdoba sídliště Juliánov) dospěl k úplnému zobecnění až na základní geometrická tělesa a jejich výseče. Jeho oblíbeným materiálem byl v této době kovový plech. Kovová stéla zapadá do kontextu Šenkových realizací z počátku 70. let, jako je například Dotyk života v Žabovřeskách (Vychodilova ulice) nebo plastika na sídlišti Lesná (Vaculíkova ulice). 

Při výstavbě ulice Horní vznikla umělecká výzdoba ještě pro budovu sousedící s areálem policejní školy, která sloužila jako internát učňů Pozemních staveb (socha Stavebnictví a mír od Ctibora Bayera a keramický reliéf v interiéru podle návrhu Miroslava Netíka). Na druhém konci ulice se pak nachází Základní škola Horní, pro kterou vytvořili rozsáhlý obklad stěny Kamila Planerová a Pavel Kryl a o venkovní plastiku Živly se postaral Konrád Babraj.