Morový sloup

Třímetrový pískovcový monolit Morový sloup jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století se nachází na východním okraji Smetanových sadů, poblíž vstupu z Polské ulice. Patří k těm nemnoha skulpturám, které ve veřejném prostoru města zůstaly po plenérové přehlídce Sochařská bilance 1965.[1] Mezník, jak jej sám autor někdy nazýval, „spadá do závěru první etapy jeho díla, pokrývající zhruba 60. léta, kdy volně parafrázoval sochařské projevy českého baroka v jeho lidové i vrcholné podobě.“[2] Olomoucká socha tedy navazuje jak na místní (i obecně českou) tradici morových a čestných sloupů, ale především na drobné objekty v tradiční barokní krajině – boží muka, kříže, rozcestníky. Význam čtyř reliéfů směřujících do čtyř světových stran je dnes již do značné míry zastřen kvůli zvětrávání pískovce. Literatura uvádí i další název olomoucké sochy, Mexický motiv, rozšiřující pole možných inspirací směrem k mexickému lidovému umění a folklóru.[3] Původně měl sloup ještě kamennou korunu, ta se však do dnešních dnů nezachovala.

V letech 1967–1968 Seifert vytvořil ještě druhou variantu Morového sloupu, vystavenou v roce 1968 v Chebu a o rok později také na významné přehlídce Socha a město v Liberci. Dnes je součástí sbírek GAVU Cheb a je k vidění na nádvoří Nové radnice v Chebu.[4]

[1] Kol. autorů, Katalog Sochařská bilance 1955–1965, Olomouc 1965, s. 17.

[2] Zbyněk Černý – Marcel Fišer, Umění v Chebu, Cheb 2013, s. 102–103.

[3] Pavel Zatloukal (ed.), „Oznámení o Ikarově letu“: Olomoucká šedesátá léta v zrcadle výtvarné kultury, Olomouc 1998, s. 212.

[4] Zbyněk Černý – Marcel Fišer, Umění v Chebu, Cheb 2013, s. 102–103.

Jan Jeništa, Václav Dvořák, Martina Mertová, Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945–1989, Olomouc 2016, s. 138-139.

Kol. autorů, Katalog Sochařská bilance 1955–1965, Olomouc 1965, s. 17.

Zbyněk Černý – Marcel Fišer, Umění v Chebu, Cheb 2013, s. 102–103.