Pocta dělnosti severních Čech

Budova Krajského národního výboru v Ústí nad Labem byla vystavěna podle plánů architekta Rudolfa Bergera. Na její uměleckou výbavu byla pochopitelně soustředěna velká pozornost. Bylo zde využito hned několik výtvarných prvků – ve vstupní hale skleněná plastika Pták od Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, řada gobelínů a obrazů od severočeských výtvarníků, mezi kterými byl zastoupen i malíř Miroslav Houra. Ten zasáhl zásadním způsobem také do vnější podoby budovy. Pro rizalit předložený u západního průčelí směrem do Pivovarské ulice navrhl monumentální asi 25 metrů vysokou mozaiku.

Kompozici nazvanou Pocta dělnosti severních Čech autor vytvářel šest let. Realizovala ji mozaikářská dílna Ústředí uměleckých řemesel pod vedením Františka Tesaře. Dle jeho vzpomínek se rok tavilo mozaikové sklo a další dva roky se celá scéna připravovala a osazovala v týmu dvanácti lidí. Hourovy kartony zhotovované ve velikosti 1:1 v pronajatých prostorách kostela sv. Vojtěcha, jsou dnes uloženy ve sbírkách ústeckého muzea. Mozaika byla podle nich vyrobena po částech v pražském mozaikářském ateliéru, rozřezána a posléze kladena od shora od korunní římsy budovy. Tento nezvyklý postup byl zvolen kvůli tlaku materiálu, který by svou tíhou mohl způsobit zborcení kompozice. Obrovská narativní scéna pokrývá celý rizalit. Je komponovaná na zakřivených plochách a má omezenou barevnou škálu kombinující světlé pozadí s širokými tmavými liniemi vymezujícími obrysy sošných figur. Ačkoliv pozadí i barva kontur působí jednolitě, bylo zde využito hned několik barevných odstínů, které vytváří výsledný efekt díla. Kompozice je v deseti pásech umístěných nad sebou zaplněna množstvím stojících a jednajících postav, které jsou multiplikovány a vytváří specifický pohyb. Tematicky sahá od mytologických počátků s příchodem Čechů na Říp a Přemyslem Oráčem, přes husitské bouře nebo dělníky z továren po zobrazení těžebního stroje v hnědouhelných dolech, sklářů s foukacími píšťalami až po nejvýše položené motivy slunce zářícího na zástup dětí s mírovými holubicemi.

Mozaika je zajímavá nejen svou velikostí, ale také svými osudy. Dle archivních pramenů chtěl původně Houra využít na fasádě úplně jiné téma –„rotujícího Ikara“, umělecké komisi se však zdálo málo angažované. Vymyslel tedy výjev konvenující více s ideologickým záměrem ve veřejném prostoru – historii Severočeského kraje spojenou s prací a dějinami zdejšího dělnictva. Dílo se však stále jevilo být málo politické, takže do něj byla zapojena textová část s úvodní větou Ústavy socialistického státu z roku 1960: „veškerá moc patří do rukou pracujícího lidu.“ Dle vzpomínek mistra mozaikáře bylo do kompozice vloženo jako samostatný prvek a nevázalo se na okolní kompozici. V dobovém tisku je tento fakt vyzdvižen: „text ústavy se stává dominantním středem předsazeným před ilustrace.“ I z tohoto důvodu mohlo být pole později relativně jednoduše odstraněno. V roce 1997 Okresní úřad v Ústí nad Labem požádal Miroslava Houru, aby část kompozice nahradil jiným prvkem. Plochu o velikosti 4 m² nakonec vyplnil motiv domku, který ve spolupráci s autorem realizoval tvůrce původní mozaiky František Tesař.

DEM, Grafik a architektura, Domov, 1983, č. 6, s. 54.

Spolupráce výtvarníka s architektem, přehled prací za rok 1985, Praha 1985, s. 142.

AH, Záznamy, Umění a řemesla, 1986, č. 2, s. 31.

Jan Hána, Poslání výtvarného díla ve společnosti, Výtvarná kultura X, 1986, č. 2, s. 3-9.

Pavel Hejduk, Monument, Výtvarná kultura X, 1986, č. 6, s. 62-64.

Karel Faber, Mozaika zblízka a dnes, Umění a řemesla, 1988, č. 1, s. 12-15.

Blanka Stehlíková, S Miroslavem Hourou o domově, Domov, 1988, č. 3, s. 3-7.

Pavel Hejduk, Výtvarné umění v severočeské architektuře, Výtvarná kultura XII, 1988, č. 1, s. 1-12.

Zdeněk Kříž - Miroslav Houra, M. Houra - vyznání, Výtvarná kultura XIV, 1990, č. 1, s. 50-53.