Ivana Vašatu navrhoval Marek jako spoluautora, ale ten odmítl. Sochu realizoval Libor Maňák. Podle autorovy dcery byla socha plánována pro vodní prvek, tento záměr se ale neuskutečnil. Přestože je v zápiscích z jednání Krajské umělecké komise v Brně zmiňována jako Život, Jiří Marek o soše mluvil jako o Stáří a mládí. Ztvárňovala myšlenku, že dívka nakloněná nad vodní plochou sleduje na vodní hladině odraz své tváře, který je zvrásněný čeřící se vodou.

Původně byla socha umístěna před pavilónem O, kvůli stavebním úpravám byla přesunuta o zhruba 100 metrů na dnešní pozici.