Socha Rudoarmějce vznikla pro již existující Památník osvobození, z něhož byla zřejmě roku 1972 odstraněna socha Bojovníka, označená za "zvrhlé umění"; její autor Jaroslav Brož byl osloven, aby zhotovil náhradou za ni sochu novou; stejně tak památník měl jeho autor Blažej Heiser upravit dle požadavků města.

V únoru 1972 objednal MěNV Karviná úpravy Památníku osvobození, které měly spočívat nejen ve vzniku nové plastiky, ale též v úpravách pietní části památníku, úpravách soklu, připojení 10 pamětních desek, přeřešení hlavního nápisu, zhotovení čtyř vlajkových stožárů, laviček a osvětlení; avšak nejisté, zda vše realizováno (např. čtyři vlajkové stožáry byly přítomny již při původním památníku); zcela jistě došlo k vydláždění pietní plochy, doplnění o další sešikmené plochy (patrně s nápisy) po stranách, zhotovení dvou kostek s řeckým ohněm a doplnění nápisu "Rudé armádě osvoboditelce" ve třech jazycích na sokl vlastní sochy; hovoří se též o zhotovení pamětních desek, ale nevíme, kam byly instalovány.

Komise v roce 1974 při předložení třetinového modelu sochy Rudoarmějce autora žádala o "přirozenější, v určitém smyslu mužnější výraz" vojáka.

Velmi podobnou plastiku Rudoarmějce navrhl Jaroslav Brož z kamene pro památník v Čelákovicích.

Veškerá architektura památníku byla v 90. letech zničena a socha Rudoarmějce dnes stojí na nevelkém hranolovitém podstavci.