Autorem návrhu památníku architekt Blažej Heiser, autorem plastiky Bojovníka sochař Jaroslav Brož.

Na řešení památníku proběhla roku 1965 soutěž, ve které jednomyslně zvítězil návrh Brože a Heisera. Druhé místo nebylo uděleno a o třetí místo se podělily týmy Otto Cienciala a arch. Jánský a Miroslav Rybička a arch. Miloš Bartoň (tento návrh oceněn výhradně za architektonické řešení). V zápisech umělecké komise se o díle hovoří poprvé v prosinci 1967, kdy se teprve řeší umístění památníku. Původně, v soutěžních podmínkách, se počítalo s prostorem mezi okružní komunikací, tedy dnešní třídou 17. listopadu, a ulicí Komenského, tzn. zhruba v místech, kde socha Bojovníka dnes stojí. Až později bylo pro památník zvoleno místo naproti Domu kultury. Roku 1968 přizván k realizaci jako spoluautor kovolijec Antonín Drábek; v listopadu 1969 byla plastika již hotova a uskladněna pro nepřipravenost vlastního památníku na nádvoří technických služeb; kolaudováno o rok později s konstatováním zdařilého výsledku.

Plastika byla na počátku "normalizace" (záhy po instalaci, asi roku 1972) označena za "zvrhlé umění", z památníku byla odstraněna (dočasně nahrazena tzv. řeckým ohněm) a v polovině 70. let nahrazena novou, realistickou plastikou Rudoarmějce, jejímž zhotovením byl pověřen opět Jaroslav Brož (viz heslo). Plastika Bojovníka byla druhotně osazena v odlehlé části sadu Boženy Němcové, někdy v 90. letech byla uskladněna a až po letech znovu instalována, tentokrát bez podstavce v trávě parčíku u okružní třídy 17. listopadu.

Na původním pylonu byl proveden na pravé straně nápis "Kéž člověk z mých dějin poučí se". Veškerá architektura památníku byla v 90. letech 20. století zničena.

Socha Bojovníka nese inspiraci plastikou sedícího vojáka se štítem od Henryho Moora z první poloviny 50. let 20. století (viz foto).

Plastika odcizena v květnu 2022, následně zjištěno, že byla tajně rozřezána a sešrotována, takže definitivně zanikla.