Výzdoba sídliště Juliánov

Juliánov je prvním uceleným brněnským sídlištěm postaveným "na zelené louce" po období stavby obytných bloků mezi stávající zástavbou (např. Tučkova, Kounicova). Vzniklo nad zrušenou pískovnou na nezastavěném území bývalé obce Julienfeld, kde později stávala dělnická čtvrť nazývaná Hybešova Čtvrť. Navázalo na starou zástavbu Židenic u Dělnického domu.

Ulice Krásného prochází celým sídlištěm, stoupá po svahu Bílé hory zhruba do její poloviny, kde pokračuje po vrstevnici až ke spalovně odpadů. Na rovině se zástavba rozšíří o rovnoběžnou ulici s prozaickým názvem Souběžná. Srdcem sídliště je Juliánovské náměstí založené na ploše zrušeného hřbitova. Velkorysý projekt náměstí zahrnoval veřejně přístupné brouzdaliště a velkou plochu zeleně, rozlehlý volný prostor tak vyvážil hmotu vysokých věžových domů. Vzniklo zde dvoupodlažní centrum občanské vybavenosti s obchody, kavárnou a knihovnou (otevřeno 1965). V blízkosti se nachází základní škola, péči o nejmenší děti zajišťovaly dvě mateřské školy a jesle. Sídliště netrpí nedostatkem prostoru a díky tomu, že je hlavní doprava vedena mimo centrum ulicí Bělohorskou, zachovalo si klidný ráz.

Projekt vytvořil architekt Pavel Krchňák v roce 1959 - 1962 a stavět se podle něj začalo už roku 1960. Bez prodlevy vznikly i školy a centrum občanské vybavenosti. Střídají se tu shluky věžových domů o jedenácti patrech s dlouhými deskovými pětipodlažními domy. Zajímavým detailem jsou bakelitová sdružená čtvercová okénka osvětlující schodiště, k úpravě fasády byla použita drť z bílého mramoru. Na některých místech se zachovaly také původní exteriérové žardiniéry.

S realizací výzdoby se mohlo začít v roce 1965, návrhy prošly obvyklým schvalováním v Krajské umělecké komisi v Brně a většina z nich byla provedena ještě ve stejném roce. Výzdoba je rozeseta po celé ploše sídliště v prostoru mezi výškovými domy. Především je to unikátní soubor deseti železobetonových herních prvků - prolézaček a skluzavek od Zdeňka Macháčka, které připomínají fantastická zvířata. Další výzdoba se soustředila na centrum sídliště - prostor Juliánovského náměstí, kde se nachází fontána s vápencovou sochou Vysočina/Pramen od Jiřího Marka. Byly tu další čtyři prolézačky od Ervína Sauersteina a Karla Zedníčka a reliéfní stěna v interiéru cukrárny Pálava.

Základní školu na ulici Krásného v exteriéru doplňovalo měděné sousoší Františka Šenka Rodina/Seskupení, bohužel dnes již neexistující, a zahradu mateřské školy oživila kameninovými prolézačkami Tamara Divišková.

Vzhled jednotlivých domů i celková silueta sídliště dobře viditelná z dálky se změnila už v roce 1992. Na deskových domech vznikly balkony a necitlivě řešené nadstavby s podkrovními byty pod zkosenými střechami. Koupaliště na Juliánovském náměstí je dnes přestavěno a oploceno, což uškodilo rozlehlosti a otevřenosti prostoru náměstí.

MZA Brno, fond: G606 - ČFVU - obl. středisko Brno, Zápisy KUK 1964, inv. č. 14, 2. 11. 1964.

MZA Brno, fond: G606 - ČFVU - obl. středisko Brno, Zápisy KUK 1965, inv. č. 19, 9. 4. 1965, 3. 5. 1965, 14. 6. 1965, 8. 7. 1965, 1. 11. 1965.

Pavlína Lesová, Brněnská sídliště (diplom. práce), Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno 2011, s. 29 - 30.

Vladimír Šlapeta - Renata Vrabelová, Brno moderní II. Velký průvodce po architektuře 1949 - 2000, Praha 2019, s. 214 - 216.

Miroslav Divina, Podoby brněnských panelových sídlišť, In: Brno v minulosti a dnes: příspěvky k dějinám a výstavbě Brna 26, Brno 2013, s. 261 - 295.

Pavel Krchňák, Sídliště Juliánov v Brně, Československý architekt VII, 1961, č. 22, s. 3.

rf, Nové sídliště v Juliánově, Pozemstav buduje, 5. 6. 1963, s. 1.

Josef Pechar, Petřiny - Juliánov - Štrkovec, Československý architekt IX, 1964, č. 5, s. 3.

Vladimír Palla, Sídliště Juliánov, Architektura ČSSR XXVII, 1968, č. 6, s. 357 - 362.

Lucie Skřivánková - Rostislav Švácha - Eva Novotná et al, Paneláci. 1, Padesát sídlišť v českých zemích (katalog výstavy), Praha 2016, s. 180 - 185.