Obytný soubor na sídlišti Lesná

V roce 1984 ještě zakázka pro Mojmíra Čevelu na kontejnery na zeleň pro sídliště Lesná. (investor: Technická a zahradní správa města Brna, Brno, Údolní 5) - Spolupráce výtvarníka s architektem, přehled prací za rok 1984, Praha 1984, s. 18.

Navrátil - sídliště Za Tišnovkou - barevné fasády rok 1964???

4 okrsky? Každý měl svou školu, mateřskou školu a občanské středisko s obchody a restauracemi. V okrsku I. to byla Lučina (architekt Dufek), v okrsku II. Polana (Rudiš), v okrsku III. Obzor (Rudiš), v okrsku IV. Dukát (Dufek). Lesanka (pův. Rozkvět) je dnešní Albert (architekt František Antl) - dokončeno 1982.

Architekti Viktor Rudiš, František Zounek, Miroslav Dufek a Volák a Sídliště obepíná silnice Okružní a Seifertova, kterou obsluhuje autobusová doprava,Sídliště Za Tišnovkou, nesoucí od roku 1965 úřední název Lesná,258 bylo v době svého vzniku
největší investiční akcí poválečné bytové výstavby nejen v Brně, ale i v celém Československu.
Projekční práce byly svěřeny brněnskému pracovišti Stavoprojektu. Samotná realizace bytových domů
a občanské vybavenosti spadá do let 1962–1970; s jistým zpožděním pak byla dokončena budova
polikliniky na Halasově náměstí.259 V první polovině 70. let byla Lesná dále rozšířena o bytové domy
na ulicích Třískalova a Barvy. Původní záměr se bohužel nepodařilo dokončit v plánovaném rozsahu –
to se týká zejména tzv. jižního centra občanské vybavenosti. Území se dělilo na celkem pět částí. Tyto
tzv. okrsky spadaly do kompetence architektů Ladislava Voláka (1. a 3. okrsek), Viktora Rudiše (2. a
5. okrsek) a Miroslava Dufka (4. okrsek). Na návrhu dopravního řešení spolupracoval Ivan Veselý.
Vedoucím architektem celého projektu se stal František Zounek,

Budova polikliniky byla dokončena v roce 1972, autorkou je Libuše Kopřivíková, spolupracovnice
významného architekta brněnských nemocnic Miroslava Spurného.
zatímco uvnitř sídliště jsou pouze cesty určeny k pěší docházce a slepé odbočky pro
parkování. Terénní specifika Čertovy rokle byla využita k vybudování tramvajové linky.
Diferenciace sídliště do čtyř okrsků reflektoval sociální status potenciálních obyvatel.
První a druhý okrsek zahrnoval byty s nižším standardem, zatímco okrsky tři a čtyři
disponovaly vícepokojovými prostornějšími byty s vyšším obytným standardem.
Základním stavebním typem domu je osmipodlažní deskový dům, který dosahuje šíře
až 200 m a tvoří samotnou hranici psychologické únosnosti. Monumentální měřítko budov
však stírá poměrně velkorysý rozestup budov a okolní parková úprava. V roce 2001 sídliště
Lesná vykázalo 12 828 obyvatel v 6 016 bytech (SLDB, 2001), počet obyvatel v prakticky
stejném počtu bytů jako při založení sídliště tak poklesl téměř na polo

Architektonická a urbanistická koncepce sídliště Lesná vznikla v roce 1959 po rozhodnutí

vlády řešit bezútěšnou bytovou krizi, která se ani po 15 letech po válce nepodařila vyřešit
(Rudiš, 2005). Lesná byla ve své době výjimečným projektem, neboť byla do té doby
bezprecedentním a nejrozsáhlejším obytným projektem, který byl v Brně realizován.
K počátku výstavby došlo v roce 1962 (Aufgeweckt, 1978). V této době již existovala část
sídliště Juliánov a kompletně postaveny byly již i panelové domy v Černovicích. Rudiš
(2005) označoval samotné prosazení konceptu Lesné jako velice problematické, neboť
dosavadní názory na panelová sídliště, jako schémata nevyhovující způsobu života
obyvatel ani morfologii stavenišť, nebyly přijímány po zkušenostech s předešlou
výstavbou kladně. Výstavba započala v roce 1962 podle urbanistického projektu Viktora
Rudiše, Ivana Veselého a Františka Zounka (Kuča, 2000). Projekt zahrnoval 5 920 bytů
pro 20 500 obyvatel (Aufgeweckt, 1978), přičemž původní záměr ukončit výstavbu v roce
1966 byl později změněn na rok 1970.
Výhodou a zároveň překážkou při koncepci sídliště byl samotný terén, kde měla být
výstavba započata. Stavba sídliště na zelené louce na severním okraji města ulehčila
urbanistům a architektům otázku splynutí moderního sídliště s původní starou zástavbou.
Lesná vznikla jako zcela nový katastr s originálním označením bez jakékoli návaznosti
na starší osídlení. Velkou nevýhodou však byla silná členitost terénu, jehož středem
36prochází hluboký zářez Čertovy rokle. Rudiš se snažil o co nejpřirozenější splynutí
panelové zástavby s terénem. Inspirací k projektu Lesné byl záměr postavit zahradní město
podle obytné čtvrti Tapiola ve finském městě Espoo (Rudiš, 2005). Tak vznikl soubor
v dominantní poloze nad Brnem na okraji lesů, který obklopuje parkově upravenou rokli.
Sídliště je komponováno skupinami výškových, deskových, řadových a bodových domů,
které z ptačí perspektivy tvoří spíše nesourodý celek. Při bližším ohledání však představují
organizované obytné celky se čtyřmi obchodními centry, tvořícími náměstí čtyř okrsků.
Přírodní podmínky jsou zde respektovány a panelové domy věrně kopírují zvláštnosti
terénu, vesměs po vrstevnicích. V posledních letech se uvažovalo o vyhlášení Lesné jako
kulturní památky, nicméně sám Viktor Rudiš dnes už tvrdí, že Lesná řadou nevhodných
architektonických zásahů (nádstavby, podkrovní byty, dostavba balkónů a lodžií) ztratila
svůj původní koncept (Rudiš, 2005). V červnu 2010 se dokonce projednával projekt
zastávky Brechtova, která měla být věrnou zmenšeninou kontroverzní Kaplického
„chobotnice“. K projektu se velmi kladně stavěl brněnský dopravní podnik, samotní
obyvatelé Lesné však nikoli (Právo, 2010). Složité se tu vyznat, dlouhé domy, velké měřítko staveb zjemňuje všudypřítomná zeleň.

okrsková centra - převedeno do pozemků smíšených s bydlením (nejen objekty občanského vybavení) a developeři vesele přestavěli - Lučina (1.okresek), Polana (2. okresek), Obzor (3. okrsek) - zůstaů jen Dukát, který slouží podobným účelům (hospoda, prodejny)

školy jednoho typu - každý okrsek měl svou ZŠ jen ve 4. se nepostavila, protože ostatní pokryly počet dětí, dvoupodlažní pavilony 3 propojeny, spojovací přízemní hala a zde výzdoba - dřevo, Cimburek 2x a Zvěřina Pythagorova věta - odlišný styl

mš - 1. typ (Nejedlého - samostatné třídy s vlastním přístupem na zahradu..., 2. typ - s venkovním schodištěm, využívá svažitého terénu
 

MZA Brno, Fond: G606 - ČFVU Brno, Zápisy KUK 1964, 6. 8.
MZA Brno, Fond: G606 - ČFVU Brno, Zápisy KUK 1965, 15. 2.

MZA Brno, Fond: G606 - ČFVU Brno, Zápisy KUK 1965, 6. 9., 13. 9., 1. 11., 13. 12.

Jana Kořínková, Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť (1945–1989) (dizertační práce), Vysoké učení technické v Brně, Brno 2017, s. 56 - 72.

Pavlína Lesová, Brněnská sídliště (diplomová práce), Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno 2011, s. 36–37.

Otakar Nový - Jaroslav Vebr, Soudobá architektura ČSSR, Praha 1980.

Jana Kořínková – Jitka Matuszková, Seznam výtvarných realizací v sídlišti Brno-Lesná. In: Martin Maleček – Veronika Valentová – Miroslav Jeřábek (eds.), Lesná – 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy: sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná, Brno 2012, s. 95–103.

Adam Guzdek, Brněnský fenomén Lesná, Brno 2021.

Miroslav Divina, Podoby brněnských panelových sídlišť, In: Brno v minulosti a dnes: příspěvky k dějinám a výstavbě Brna 26, Brno 2013, s. 261 - 295.

Jana Kořínková, Architektova volba. Kurátorské přístupy k výtvarnému řešení veřejných prostranství a architektury v období po druhé světové válce, 71. Bulletin Moravské galerie, Brno 2015, s. 74 - 88.